INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Huh.... Disgorge!!! Jo, ale tentokrát holandští. Ovšem taky brutální, nebojte se... Nejsou sice starší než oni opěvovaní Amerikáni, ale to snad neva. Jedná se o projekt kytaristy Mangled Erwina, který první pětiskladbové demo vyplodil v roce ´95. Na téhle placičce však najdete druhé demo Flesh&Bowel Grinder Inc.. a nějaký ten bonus. Erwin Hermsen jakožto kytarista Mangled vám asi moc neřekne. Jméno druhého zúčastněného, kytaristy Harolda Gielena, vám už bude možná známé víc, protože kromě zmíněných Mangled drtí šest strun i ve známé grind brusce Inhume. Dvě prasátka se nám rochní v kanálních riffech a na pomoc se k tomu přizvali kamaráda R. Olanda a kámošku Y. Amahu. Ano, správně tušíte, třetím člen(ovc)em jest automat, vyluzující rytmy rychlé a rychlejší. To všechno vám může evokovat známé strýčky z Mortician. Nicméně ujišťuji vás, že jestliže mi přijdou desky Mortician dost nudné (minimálně poslední dvě určitě), pak tenhle milý a odvázaný holandský projekt mne docela baví, ačkoli to pochopitelně není nic světoborného. Zvuk je sice přiměřený stylu, ale v porovnání s Mortician je to o poznání lepší. A muzika je také hutnější a hopsavější. Račte prosím slyšet, že ani Disgorge z Holandska se nevyžívají ve sladkých melodiích, pokud se nejedná o sladkou melodii vyhřezlých vnitřností, bublajících pod něžnou péčí poledního slunka. Prostě tihle Disgorge jsou především veselá zábava, jež se chvílemi dostává až do roviny ucauca grindu. O nic víc nejde. Takže placička Gorge This vás oblaží celkem deseti songy v popsaném duchu. No uznejte, nemáte chuť na ošklivou Germicide, nechutnou Intestinal Haemorrhage, zasmrádlou Septic Pus, lingvisticky hravou Bowl Of Bowels /hihi.../, vrtačkovou Dental Sodomy či hymnu pro řidiče Back Seat Mutilation? No řekněte sami, není to krása? Navíc je celý tanec uzavřen coververzí songu Bathe In Blood, kterou pánové ukradli od, a teď se podržte, jakýchsi Mangled... Co dodat?
6 / 10
1. Rotten Gaseous Expiration
2. Germicide
3. Bloody Surgery
4. Intestinal Haemorrhage
5. Cadaveric Resin
6. Septic Puss
7. Bowl of Bowels
Vydáno: 2001
Vydavatel: So It Is Done
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.